Ukázka z knihy Martina Jemelky "Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny"

Vypráví paní K.K, která se narodila v Michálkovicích v kolonii jámy Michal kde žije dodnes.

Rok 1968 jsme prožívali zle: Náš jediný syn byl zrovna s gymnáziem na brigádě a v rádiu hlásili všelijaké věci, bála jsem se o něj. A když všechno pominulo, podali na mě místní komunisté žalobu, že jsem poslouchala rádio, že jsem nechtěla komunistům prodávat chleba a vůbec že jsem nějaký ten element. S chlebem byl problém, protože ho byl nedostatek a musela se živit i naše bratrská armáda, takže pekárny nestačily péct. Postavil se za mě ale Pramen a místní komunisté hned chtěli se mnou uzavírat smír. Hlavně komunistky. (Víte, ženské ve straně - straničky - ty Vám byly někdy horší než chlapi komunisti.) V Michálkovicích byl hlavní komunista nějaký pan B., který byl i v koncentráku. (Bůhví, co tam dělal, protože když byl jako komunista v Petřvaldu, poznali jej tam lidé, kteří taky byli v koncentráku, a hnali jej kameny. B, mě jednou potkal a říká mi: "Byli jsme se ve škole podívat na práci Vašeho syna!" Rozklepala jsem se strachy, protože syn je moje všecko. Syn napsal nějakou práci a B, mi vyhrožoval. Víte, jednou jsme se se synem dozvěděli, že budou rozpouštět knihovnu, tak jsme si šli pro knihy. Sice pozdě, ale přesto jsem donesla domů kabelu plnou knih. Mezi nimi i knihu o Janu Masarykovi. Syn napsal písemnou práci o Janu Masarykovi a B, mi potom vyhrožoval. Naštěstí vše dobře dopadlo: Učitelé mého syna neshodili, dali mu pěknou známku, syn se dostal na vysokou, vystudoval v Brně na lékaře, má šťastné manželství a já už jsem dneska prababičkou.